Čím tedy motorista cyklistu potěší?
Především tím, že se k němu bude chovat ohleduplně. Za řídítky – stejně jako za volantem – přece také sedí člověk. Jízda na kole má svá specifika. Už jen udržet rovnováhu a pokud možno přímočarou stopu je zvláště při jízdě nízkou rychlostí docela obtížné. Automobilisté by proto měli cyklisty předjíždět s dostatečným bočním odstupem. Například ve Francii či Belgii stanoví přímo dopravní předpisy, že odstup od jedoucího cyklisty musí být ve městě alespoň jeden metr, při jízdě mimo město dokonce metr a půl. Mnohdy musí cyklista náhle vybočit, protože se pohybuje po krajnici či samém okraji vozovky, kde může snadno narazit na nečekanou překážku – například kámen či díru. V plné rychlosti nemá jinou volbu než se pokusit o úhybný manévr. Dostatečný boční odstup předjíždějícího automobilu mu může zachránit život. Navíc cyklisté nemívají své kolo vybaveno zpětným zrcátkem. Pokud se v těsné blízkosti od něho neočekávaně objeví předjíždějící kamion či autobus, může překvapený cyklista zareagovat nepřiměřeně. Nemluvě o poryvu větru, který sám o sobě může způsobit, že cyklista ztratí rovnováhu a havaruje.
Na co dávat pozor
Cyklisté jsou podobně jako jejich motorizovaní jednostopí kolegové pro řidiče automobilů špatně viditelní. Cyklisté navíc přes den nesvítí. Automobilisté mohou tedy cyklistům snadno ublížit jen proto, že je přehlédnou. Velké nebezpečí hrozí hlavně tehdy, když motoristé najíždějí na hlavní silnici, odbočují doleva a musí dát přednost protijedoucím vozidlům, otáčejí se, předjíždějí či objíždějí a musí si být jisti, že v protisměru nikoho neohrozí. Opatrnost je namístě i při odbočování vpravo, kdy především řidiči rozměrných automobilů mohou cyklistu snadno přehlédnout. Nebezpečí zvyšuje i okolnost, že řada především starších lidí si libuje v tmavé barvě svého oblečení. Proto by se měli motoristé v podobných situacích vždy opravdu dobře rozhlédnout, aby nějakého cyklistu neohrozili.
Skutečností zůstává, že za zhoršené viditelnosti, a dokonce ani za tmy není stále řada cyklistů řádně osvětlena. Řidiči motorových vozidel by s tím měli především v cyklisticky rušných oblastech počítat. Za tmy by pak měli jezdit jen takovou rychlostí, aby zastavili na vzdálenost, na kterou mají rozhled. A nejen kvůli cyklistům. Překvapit může i neosvětlený chodec, neoznačené nepojízdné vozidlo či jiná překážka.
Řada cyklistů – především z řad seniorů – nemá řidičské oprávnění ani zkušenosti. Zvláště ve složitějších či atypických situacích může chování a reakce takových cyklistů motoristy snadno vyvést z míry. Je dobré s tím počítat. Jedním z rysů zkušeného řidiče je ostatně předvídat nebezpečí hrozící ze strany jiného účastníka silničního provozu a adekvátně tomu přizpůsobit svou jízdu.
Obecně platí, že člověk by neměl druhým dělat to, co sám nemá rád. V zemích, kde se hodně jezdí na kolech, jako je Nizozemsko či Dánsko, jsou motoristé k cyklistům daleko ohleduplnější. A tomu odpovídají i statistiky vážných dopravních nehod. V těchto zemích řada motoristů pravidelně usedá také na jízdní kolo. Při řízení svého plechového miláčka se pak snadno dovedou vcítit do cyklistů, které potkávají na silnici. Cyklistu takový motorista nepovažuje za obtížného rivala, ale za kolegu. A především za člověka.
