Motorkáři zaplatí i za cizí vinu
Při vzájemném střetu to bývají motorkáři, kdo zaplatí i za cizí vinu. Jezdci na jednostopém vozidle by měli počítat i s možným pochybením někoho jiného a včas tomu přizpůsobit svou jízdu. Pro motocyklisty více než pro jiné platí, že by měli jezdit maximálně předvídavě a defenzivně. Z hloubkové analýzy dopravních nehod prováděné Centrem dopravního výzkumu totiž vyplývá, že z 10 střetů osobního vozidla s motocyklistou pouze ve 4 případech vnímal řidič motorového vozidla motocyklistu ještě před samotným nárazem; 6 z 10 automobilistů motocyklistu před střetem vůbec nevnímalo.
Příčiny nehod motorkářů
Dlouhodobě je suverénně nejčastější příčinou smrtelných nehod motocyklistů z jejich viny vysoká rychlost jízdy. Konkrétně se jedná o nepřizpůsobení rychlosti dopravně technickému stavu vozovky, nezvládnutí řízení vozidla, nedodržení bezpečné vzdálenosti před jedoucím vozem, nepřizpůsobení rychlosti hustotě provozu. Typickými viníky těchto nehod již dávno nejsou mladí a osobnostně nevyzrálí jezdci. Naopak se jedná o osoby ve věku 35 až 44 let. Na nehodách se podílejí hlavně motorkáři s nejkratší praxí v řízení motocyklu.
Adrenalin, pocitová rychlost a tunelové vidění
Jízda na motocyklu je pro mnohé jezdce adrenalinovým zážitkem. Často nesledují, kam až vyšplhala ručička na rychloměru jejich stroje, naopak se řídí tzv. pocitovou rychlostí. Přitom rychlost je velmi nebezpečná a může vést ke smrtelné nehodě. Příčinou může být i tzv. tunelové vidění. Zatímco zorné pole motocyklisty s integrální přilbou na hlavě je v nulové rychlosti zhruba 110 stupňů, při rychlosti výrazně překračující povolený maximální dálniční limit se blíží nule. Jízda vysokou rychlostí skutečně připomíná jízdu v tunelu. Řidič ostře vnímá omezený výsek silnice, vše ostatní jako by neexistovalo. Situaci navíc zhoršuje nutnost řešit složitou dopravní situaci a řidičská nezkušenost. V případě nějaké nenadálé situace, kterou musí motorkář řešit, může docházet k dalšímu zúžení zorného pole. Čím větší množství informací je třeba v daný okamžik zpracovat, k tím většímu zúžení zorného pole dochází.
Zkušenost a najeté kilometry
Hodně ovšem záleží na vyježděnosti konkrétního řidiče. Nadprůměrně ohrožení proto bývají začátečníci. Na prahu své jezdecké kariéry preferují získávání vizuálních informací především fixací pohledu na konkrétní předměty či vozovku před sebou. Tolik potřebné periferní vidění se u nich zlepšuje postupně, s najetými kilometry. K optimálnímu vizuálnímu vnímání při řízení vozidla dochází až po ujetí zhruba 50 000 kilometrů, a to v různých dopravních podmínkách. I to je jednou z příčin zvýšené nehodovosti začínajících motorkářů.
Defenzivní styl jízdy
Motocyklisté by měli pamatovat i na možné chyby ze strany ostatních řidičů. Defenzivní styl jízdy by pro ně měl být alfou a omegou. Ve svém zájmu by měli pozorně sledovat ostatní účastníky silničního provozu a počítat s jejich případným pochybením či rizikovým manévrem. Rychlost jízdy by měli volit takovou, aby byli schopni v případě nebezpečí dostatečně zpomalit, či dokonce zastavit. Brzdná dráha motocyklu je delší, než je tomu u osobního vozu. Na silnici musí jezdit tak, aby byli pro ostatní dostatečně viditelní. Rozhodně by si měli být vědomi toho, že v určitých situacích by je mohli řidiči automobilů ve zpětném zrcátku snadno přehlédnout. Měli by volit pestré oblečení a přilbu, za zhoršené viditelnosti jim pomůže zviditelnit se i reflexní vesta či přinejmenším vhodně umístěný a dostatečně velký reflexní doplněk. Na motocykl je třeba usedat v kvalitním motorkářském oblečení, nešetřit na kvalitních rukavicích a botách. A také v kvalitní a řádně upevněné přilbě. Ta skutečně chrání. Podle Světové zdravotnické organizace snižuje riziko vzniku smrtelného zranění cestujících na motocyklu o téměř 40 %, a v případě těžkého zranění dokonce o více než 70 %. Velmi oceňovaný je také chránič páteře, tzv. páteřák.
