Specifická nebezpečí při průjezdu tunelem
- Především při průjezdu dlouhých tunelů musí řidič udělat co nejvíce pro to, aby ho vozidlo v tunelu nezradilo. V dostatečné vzdálenosti od ústí tunelu je tedy třeba letmo zkontrolovat důležité údaje na palubní desce – teplotu motoru, stav jeho mazání, dobíjení. Zvláštní pozornost je nutné věnovat ukazateli stavu paliva. Vždy musíme mít jistotu, že nám palivo vystačí na průjezd tunelem, a to i s nutnou rezervou kvůli případné koloně. Vozidlo, které uvízne v tunelu, je pro plynulost a bezpečnost silničního provozu pohromou.
- Vozidlo musí mít v tunelu rozsvícená světla pro jízdu za zhoršené viditelnosti. Světla pro denní svícení rozhodně nepostačí.
- Při vjezdu do tunelu se především za denního světla ostře změní světelné podmínky. Oči potřebují přinejmenším několik sekund, aby se adaptovaly na přítmí v tunelu. Během této fáze může řidič snadno přehlédnout drobnější překážky na vozovce. Potíže mívají nejčastěji starší řidiči. Samozřejmě i výjezd z tunelu do plného denního světla není bez nebezpečí. Může snadno dojít k oslnění řidiče.
- Pokud je konfigurace vozovky v tunelu složitější, řidiči uvádějí, že mají větší problém odhadnout průběh zatáček. Se zpožděním také často reagují na možné překážky (např. stojící či pomalu jedoucí vozidla). To se týká především užších tunelů.
- V řadě delších tunelů má vozovka nemalý sklon dolů, který je střídán stoupáním. Především řidiči těžších vozidel se snaží mít v nejnižším bodě dostatečnou rychlost, aby využili setrvačnosti při zdolávání navazujícího stoupání. Tato místa proto patří k těm nejnebezpečnějším. Nicméně nebezpečí – především ze strany těžších nákladních vozidel – může číhat i ve stoupání. Nákladní vozidla ve stoupání snadno ztrácejí rychlost a rozdíl v rychlostech oproti osobním automobilům a motocyklům se může citelně zvětšit. Vzniká tak nebezpečí, způsobené narušením kontinuity proudu vozidel. Řada zahraničních průzkumů prokazuje, že právě v těchto úsecích snadno dochází k závažným haváriím.
- Někteří řidiči osobních vozidel se necítí dobře při jízdě za velkým nákladním autem. Pokud se dokonce ocitnou v sevření dvou takových vozidel, nejednou se snaží domněle rizikovou situaci řešit zbrklým předjížděním. To ovšem v neznámých tunelech nemusí být bezpečné.
- Obecně platí, že nejnebezpečnější bývá pro řidiče první průjezd tunelem. Při opakovaných jízdách si pak řidič bývá potenciálních rizik více vědom.
- Švýcarští a rakouští odborníci prokázali, že delší tunely zpravidla patří k těm bezpečnějším. Nicméně na řidiče zde číhá nebezpečí v podobě vizuálně monotónního prostředí, což nezřídka vede ke zhoršení jeho prostorové orientace a snížení koncentrace a pozornosti.
Pocit úzkosti
Norská studie udává, že zhruba 20 % řidičů pociťuje při průjezdu tunelu pocit stísněnosti. Silnější je pocit úzkosti u žen, kde úzkost při jízdě v tunelu pociťuje 50 % řidiček. To zpravidla vede k tomu, že se řidiči snaží projíždět tunelem pomaleji a méně často předjíždějí. Snadno tak může dojít k narušení kontinuity proudu vozidel a následnému zvýšení nebezpečí vzniku kolizních situací. Obecně platí, že určitý stupeň úzkosti může vést u řidiče ke zvýšení pozornosti, ve větší míře naopak může snadno dojít k neočekávaným reakcím příslušného motoristy. Jedinci trpící klaustrofobií uvádějí, že při jízdě tunelem nejednou zažívají pocit ztráty kontroly nad vozidlem. Na to je třeba pamatovat, když narazíme na pomaleji jedoucího kolegu – nepovažovat jej za potížistu, ale dodržovat od něho dostatečný odstup a případně jej na vhodném místě a s dostatečným odstupem předjet. Pokud si je řidič vědom problémů, které zažívá při průjezdech tunelů, nemusí být od věci zvolit vhodnou objízdnou trasu. Ztracený čas bude bohatě vyvážen pocitem bezpečí při řízení vozidla.
